Hnojení

Hnojení

Hnojení bychom neměli zneužívat k tomu, abychom jím rostliny podněcovali k nejvyššímu růstovému výkonu, ale mělo by sloužit k dosažení jejich harmonického růstu, popř. ke zvýšení jejich odolnosti vůči mrazu a suchu. Protože každá zima je pro rostliny tvrdou zkouškou, existuje v přírodě koncem vegetačního období pravidelný mechanismus včasného ukončení růstu. Hnojením po polovině srpna můžeme tento postupný konec vegetace porušit. Rostliny pak přicházejí do zimy nevyzrálé.

Na druhou stranu mají naše dřeviny a stromy celoročně určitou potřebu hnojení (dokonce i v zimě), kterou uspokojují svými kořeny.

Půda je nositelem i zásobárnou živin. Dobrá humózní půda podržuje živiny jako houba. Písčitými půdami vlivem deště projdou živiny jako sítem až do spodních vrstev zcela bez užitku! Nejlépe je, používáme-li plná hnojiva s dlouhodobým účinkem. Existují dnes hnojiva, která jsou vybavena ochrannou vrstvou. Tato hnojiva disponují všemi důležitými živinami a stopovými prvky. Účinkují jen během vegetačního období a uvolňují živiny jen při vyšších teplotách, kdy to rostliny potřebují. Hnojivo se tak nevyplaví do spodních vod a rostliny jej úplně spotřebují.

 

Humus

Vzniká rozpadem organických materiálů a je nejdůležitější součástí každé zahradní půdy až do hloubky 25 cm. Dobrá humózní půda se skládá z 1/3 minerálně-organických součástí, 1/3 vzduchu a zbylé 1/3 ze živin, půdní vody a půdních organismů. Jen posledně uvedené mohou zpětně přeměňovat organickou substanci na látky, které jsou rostliny schopny přijímat. Mnohé zahrady strádají nedostatkem humusu. Pravidelným vysokým přísunem humusu pomocí kompostu nebo dobré rašeliny, která jej obsahuje, můžeme tento nedostatek odstranit a vytvořit tak předpoklad pro dobrý růst rostlin.

 

Živiny

K hlavním živinám patří:

1. dusík

Podporuje růst výhonů, poznáme jej na silně tmavém nebo nahnědle zeleném zbarvení listů. Nadměrné dávky vedou k tvorbě nevyzrálých pletiv a ke snížení obranyschopnosti rostliny vůči škůdcům a chorobám.

2. fosfor

Silně ovlivňuje tvorbu květů a plodů, proto je samozřejmě velmi významný zejména u všech rostlin pěstovaných pro plody. V pravidelně organicky hnojených a mulčovaných půdách je fosfor přítomen v dostatečném množství. Při dalším použití plných minerálních hnojiv hrozí nebezpečí jeho předávkování. To pak způsobuje chemické změny půdy, které vedou k vázání jiných živin.

3. draslík

zpevňuje pletiva a zajišťuje tak potřebnou odolnost vůči zimě. Často se ho nedostává i v půdách dobře hnojených organickými hnojivy. V tomto případě použijeme jednosložkové hnojivo výjimečně také v pozdním létě a časném podzimu. Přehnojení draslíkem vede k rychlému spálení kořenů a poškození listů.

4. vápník

Neutralizuje půdní kyselost a je proto nezbytný podle druhu půdy a zejména při vyšších dávkách humusu, např. ve formě rašeliny. Vápník podobně jako draslík upevňuje rostlinná pletiva, ale přispívá především společně s humusem k tvorbě drobtovité půdní struktury.

 

Stopové prvky

Podobně jako může nedostatek vitamínů u člověka a zvířat vést k těžkým poškozením, může nedostatek tzv. stopových prvků, byť jen malý, vést u rostlin ke stejným důsledkům. Tento nedostatek neodstraníme většími dávkami normálně používaných hnojiv, naopak zde existuje nebezpečí jeho zesílení. Nedostatek stopových prvků tedy odstraníme pouze užitím speciálních hnojiv.

 

Některé stopové prvky a projevy jejich nedostatku:

 

1. hořčík

Je potřebný k tvorbě chlorofylu (listové zeleně). Nedostatek se projevuje načervenalým nebo nažloutlým zbarvením listů. Hořčík je obsažen v mnoha plných minerálních hnojivech.

2. železo

Rovněž železo je důležité pro tvorbu listové zeleně. Železo se chemicky váže vápníkem a stává se tak pro rostliny nevstřebatelným. Jeho nedostatek se projevuje vadnutím listů, u kterých ovšem zůstává jejich žilnatina zelená. Častý je u rododendronů.

Náprava: při vysokém obsahu vápníku vysoké dávky dobré rašeliny, při opravdovém nedostatku hnojení preparáty s obsahem železa.

 

Listový opad

Les nepotřebuje žádné hnojení, naopak opadané listí zvyšuje samo rok od roku úrodnost půdy. Odstraňováním listí oslabujeme nebo, děje-li se to trvale, přerušujeme biologický oběh látek potřebný pro zdraví rostlin. Pálení listí je zlozvyk, mnohem lépe je jej zkompostovat.

Půdní organismy listí odbourávají a vzniklé následné produkty zásobují stopovými prvky. Vznikající humus je pak schopen podržet vysokou měrnou vlhkost. Proto je vhodné sypat listový spad mezi vysoké stromy a keře!

Žížaly pak spojují vzniklé minerálie s humusem a obohacují to dusíkem a vápníkem. Na těžkých a ulehlých půdách je právě tvorba svrchní humusové vrstvy předpokladem pro dobrý růst rostlin. Silná vrstva listí chrání především stálezelené rostliny před škodami suchem a mrazem.

Při promyšleném osázení nepoletuje opadané listí po zahradě. 

 

Organické hnojení

Rostliny přijímají živiny zásadně jen v minerální formě, nikdy ne jako organickou substanci. Proto nelze nic namítat proti hnojení v minerální formě, obyčejně označované jako "umělá hnojiva. Rozhodující je harmonický a neměnný poměr živin a dostatek humusu v okruhu kořenů rostlin. Jestliže je tento poměr narušen nadměrnými a jednostrannými dávkami hnojiv - pro laika toto nebezpečí hrozí při používání minerálních hnojiv - vede pak toto hnojení k náchylnosti k chorobám, slabému růstu nebo dokonce ke spálení kořenů s jejich následným odumřením.

Při organickém hnojení přejímají půdní bakterie přeměnu organických hnojiv na živiny přijatelné pro rostliny. Dokonalost přírody spočívá v tom, že v biologicky neporušené půdě bakterie vždy přemění (při zohlednění teploty, vlhkosti a jiných faktorů) jen takové množství organického materiálu na živiny, které rostliny potřebují. Současně půdní bakterie živiny zadržují, tyto by jinak vyplavily do spodních vrstev a vedly by zde k zhutnění (betonizaci) půdy. Nadměrné minerální hnojení tedy vede k pustošení půdního povrchu a zasolování půd.

Naproti tomu organické hnojení systematicky buduje úrodnost půdy, zlepšuje její dýchání, zvyšuje odolnost rostlin proti nemocem, snižuje náklady na ochranné prostředky a činí zahradu příznivější pro životní prostředí - např. zdravějším ovocem.

Po generace byly organickými hnojivy na zahradě chlévský hnůj a kompost. Chlévský hnůj se stal v současné době pro mnohé nedosažitelným a proto zásobování organickými hnojivy převzal průmysl hnojiv. Po přesných analýzách a za přidání určitých živin máme teď k dispozici pro dřeviny celou řadu průmyslově zpracovaných organických hnojiv. Čím méně laik rozumí půdě, tím více ho hnojení v organické formě chrání před chybami. Řídíme se vždy dávkováním uvedeným na obalu hnojiva! Bylo ověřeno dlouholetými zkušenostmi. 

 

Rašelina

Rašelina, dříve materiál na topení, se dnes stala pro svůj vysoký podíl humusu jeho hlavním dodavatelem na zahradu. Podle původu (ložiska) má rašelinový humus různé vlastnosti. Není rašelina jako rašelina a mnohý zahrádkář draze zaplatil úpadkem svých kultur za nákup laciné rašeliny. Rašelina pro účely hnojení tedy musí splňovat určité normy a měla by také být prodávána jako "rašelina pro hnojení". Rašelina sice od přírody neobsahuje žádné živiny, ale má řadu dalších předností, jako je: tvorba humusu, zlepšování půdy, podpora tvorby kořenů (zejména po přesazení) a zadržování vlhkosti. Každoročně bychom měli pod dřeviny zapracovávat rašelinu kultivátorem nebo mělkým rýhovačem dokud nevytvoříme černou, téměř na rýč hlubokou humózní vrstvu. Ani nejlepší rašelina na hnojení nevyřeší přísun živin. Ideální je, vylepšíme-li dobrou rašelinu přídavkem živin a stopových prvků, jejichž složení odpovídá potřebám rostlin.

Čistá humusová hnojiva nejsou vázána na žádné roční období, avšak jejich zapracování do půdy v měsících bez listí je jednodušší. Živinami obohacená humusová hnojiva a rovněž i organická hnojiva můžeme zapracovat jak krátce před zimou, tak i před začátkem vegetace. Minerální hnojiva (tzv. "umělá") bychom měli rozhodit jen v první polovině roku. Použití draslíku k podpoře vyzrávání, např. u růží, je účelné ještě v září.

Od 1. srpna - konec hnojení  "umělými hnojivy"!

 

Dávky

Vždy je nejlépe hnojit podle půdních rozborů. Daleko častěji vznikají škody z přehnojení než z nedostatku živin! Je proto bezpodmínečně potřeba, abychom věnovali pozornost údajům výrobců na obalech hnojiv o jejich maximálních dávkách. Pravděpodobně i o něco nižší dávka povede ke stejnému úspěchu. Nejsou-li u některých hnojiv speciální údaje k dřevinám, ale k zelenině a ovoci, budeme se orientovat na potřebu pro ovoce a nikdy ne na vyšší potřebu pro zeleninu. Čistá humusová hnojiva, jako např. rašelina, nepodléhají žádnému přímému omezení dávkování. Přehnané dávky hnojiv omezují zdravý růst dřevin, především pak jejich odolnost vůči suchu a mrazu.

Zpět